Recitativ: Znáte je všichni,
ti dva pamatují časy,
kdy prérie i vigvamy byly větší,
ohnivá voda lacinější
a indiáni opálenější.
I já to pamatuji,
byl jsem náčelníkem kmene Apačů,
byly to těžké, ale krásné časy,
rád na to vzpomínám.
A z toho všeho zůstaly jen vzpomínky
a oni - Těžkej Pokondr.
To byl indiánský sen.
®: Sen snů, jenž krouží prérií,
(jenž krouží dál)
sen snů, sem z vyšší sféry slít,
(sen křídla má)
sen snů seslal's nám Manitů,
(sám Manitů)
to zná Vinetů. (1.Atamana,
2.Makču Pikču, Tikitaka, 3.Atamana)
No Nšoči, je teda prima kus,
hm hm, a má i vkus,
na ohništi peče špek,
šaman nám míchá lék,
lysohlávky, co nasušil,
když ještě Inčučůna žil,
v ruce svírá amulet,
dnes nás čeká dlouhej let.
Pod vlivem kouzel těhle hub
i tlustý bizon náhle zhub',
Apači hledí na měsíc a ten,
co sněd houby trochu víc,
zažívá, co je pravý ráj,
neboť se mu zjevil
na železném oři sám - Karel May.
®:
Jó, je to fajn, ten sen,
co mám vždycky za úplňku,
samej bizon, stáda,
která nikde nekončí,
mírný, tichý zimy,
pevný luk a šípy, tomahawky,
a v létě spousta slunce,
jahod, malin a tak,
ale hlavně, hlavně, lysohlávky.
