Tichá noc, svatá noc.
V spánku svém
dýchá zem,
půlnoc odbila,
město šlo spát,
zdřímli dávno
i pastýři stád,
/: jen Boží láska,
ta bdí. :/
Tichá noc, svatá noc,
náhle v ní jásot zní,
vstávej, lide můj,
tmu z očí střes,
v městě Betlémě
Bůh zrozen dnes,
/: z lásky se
člověkem stal. :/
Tichá noc, svatá noc,
stín a mráz vůkol nás,
v hloubi srdce však
Gloria zní,
dík, že hříšník
se s důvěrou smí
/: u svaté rodiny
hřát. :/
"Boží láska bdí" i ve chvílích,
kdy je v našem životě všechno zahaleno tmou,
když vše spí.
V jistotě Boží láskyplné přítomnosti
můžeme jásat i uprostřed všech temnot,
můžeme se hřát,
i když je “stín a mráz vůkol nás”…
Láska:
dává člověku jistotu, že někam patří
poskytuje člověku prostor k životu
opravdově se zajímá o druhého
neodsuzuje, neponižuje
přijímá člověka takového, jaký je
přináší naději i tam, kde již naděje není
je vždy nezištným darem
dochází naplnění jen v Bohu,
protože Bůh sám je Láska.
Boží láska bdí nad každým z nás!
