Hluboko v dalekém lese byl krásný zakletý zámek,
v němž nežil nikdo jiný než jeden mág, který díky svým kouzlům
nashromáždil nesmírné poklady a denně přinášel stále další a další
bohatství. Tento mág měl sluhu, který neměl na práci nic jiného, než
ve dne, kdy byl jeho pán na cestách, zamést podlahu a setřít prach z
knih.
Zprvu Hanuš, který svému pánovi sloužil už šest let, nepřemýšlel nad
tím, proč jeho pán ve dne pokaždé odchází, večer se vrací domů a po
nocích studuje svoje knihy. Ale sedmého léta se v něm přece jen
probudila zvědavost, rád by se toho více dozvěděl a probádal, odkud
vlastně pochází bohatství jeho pána.
Od té chvíle, když zametl podlahy a setřel prach z knih, sednul si a
v těch knihách četl. A když uplynul rok, celé to kouzelnické řemeslo
se vyučil. Tak službu arcimágovi vypověděl a vrátil se domů.
„Radujte se!“ řekl Hanuš otci, matce i bratrovi, kterého měl: „Brzy
budeme bohatí. Já se proměním v krásného koně a ty mě, bratříčku,
prodáš na jarmarku.Ale to ti pravím, prodat mne musíš bez ohlávky,
sic se nebudu moci proměnit zpět do své lidské podoby a vrátit se
domů.“
Tak se také stalo, Hanuš se proměnil v koně, jeho bratr ho prodal,
ohlávku si ale vzal zpět, a tak se brzy Hanuš vrátil ve své lidské
podobě domů a tomu kupci zůstaly oči pro pláč. To trvalo už nějaký
čas a nastřádali si takovým způsobem pěkných pár zlaťáků.
Tu se jednou událo, že když přišli na jarmark, objevil se tam cizí
kupec, který nabídnul bratrovi čtyřnásobnou cenu, když mu toho koně
prodá i s ohlávkou. Bratr dlouho nechtěl ani slyšet, ale nakonec se
nechal přemluvit, neboť si pomyslel, že z toho jistě žádná škoda
nevzejde.
Ale ten kupec nebyl nikdo jiný než arcimág, který svého sluhu
poznal. Nasedl ihned na koně a jel s ním ke kováři, aby ho nechal
okovat rozžhavenými podkovami. Když z koně seskočil a vstoupil do
kovárny, aby tu kováři zadal práci, přišel zrovna ze školy kovářův
synek, uviděl toho krásného koně, přišel k němu blíž a mlčky si ho
prohlížel.
Tu kůň chlapce požádal, aby mu tu ohlávku sundal. Sotva to chlapec
učinil, proměnil se kůň v ptáčka a rychle odletěl. Mág zrovna vyšel
z kovárny a když viděl toho ptáčka, jak odlétá pryč, proměnil se v
mžiku v jestřába a vydal se za ním. Ptáček letěl do města přímo ke
královskému zámku, a protože bylo otevřeno okno princezniny komnaty,
vletěl dovnitř. Tam se proměnil zpět v hezkého mládence, zavřel okno
i dveře řekl:
„Jestli mne chceš zachránit, proměním se v prsten, ten si navlékni
na prst a za žádnou cenu ho nesundávej, ať na tebe naléhají, jak
chtějí.“
Princezně se Hanuš velmi líbil, tak mu slíbila, že tak učiní. Tak se
proměnil v prsten a ona ho navlékla na prst a nikdy ho nesundávala.
Tu se událo, že její otec, pan král těžce onemocněl a žádný lékař mu
nedokázal pomoci. Pak se však přece jen jeden našel, který pravil,
že by mohl pomoci, pokud za to dostane prsten, který nosí na ruce
královská dcera.
Aby svého otce zachránila, slíbila princezna ten prsten, avšak když
jej měla mágovi podat, mrštila jím o podlahu a on se v mžiku
proměnil ve věrtel prosa. Ten lékař se však změnil v kohouta, který
začal hladově zobat proso. Avšak jedno zrníčko zapadlo do skuliny a
když si kohout myslel, že všechno proso už sezobal, tu se to
poslední zrníčko prosa proměnilo v Hanuše s mečem v ruce a ten tomu
kohoutovi rázem useknul hlavu.
To vám bylo radosti, když si Hanuš z mágova zámku přivezl obrovský
poklad, oženil se s princeznou, a když král zanedlouho zemřel, stal
se Hanuš králem a nechal povolat na královský dvůr svého otce, matku
i bratra a žili pak spolu spokojeně a šťastně ještě po dlouhý čas.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.