Byl jednou jeden muž a ten měl osla, který mu
trpělivě léta nosil pytle do mlýna. Ale nyní síly oslovi ubývaly a k
práci se už více nehodil. Tu začal pán přemýšlet, že osla nechá
utratit. Ale osel zpozoroval, že jeho pán má něco ošklivého na
mysli, a tak utekl a vydal se cestou na Brémy, že se tam stane
muzikantem. Šel chvíli a uviděl loveckého psa, jak na leží cestě a
žalostně vyje."Proč tak naříkáš, Chytane?""Ach, odpověděl pes:
"protože jsem starý, den ode dne slábnu, a na lovu nejsem k ničemu a
pán mě chce zastřelit, tak jsem utekl, ale kdo mi teď dá
najíst?""Víš ty co?" řekl osel: "pojď do Brém a taky se staň
muzikantem. Můžeme společně hrát, ja hrají na loutnu a ty můžeš
tlouci do bubnů."S tím byl pes srozuměn, a tak pokračovali spolu.
Nešli dlouho a uviděli na cestě sedět kočku, která se tvářila jako
tři dny špatné počasí."Copak ti přelítlo přes noc, Mourovatá?"
zeptal se osel."Jak mohu být veselá, když jde o život?", odpověděla
kočka: "Jsem stará, zuby mi trnou, raději sedím u pece a předu, než
lovím myši. A moje paní mě chce utopit. Dobra rada drahá, co si mam
asi počít?""Tak s námi pojď do Brém! Rozumíš přece noční hudbě,
můžeš se taky stát muzikantem."Kočce to připadlo jako dobrý nápad a
šla s nimi. Když ti tři tak spolu kráčeli, přišli na jeden statek a
tam uviděli sedět kohouta na bráně a děsně křičet.z plna
hrdla."Copak tu řveš jako na lesy?""Statkářka si kuchařku zavolala,
že mi má dnes večer hlavu useknout, zítra, to bude neděle, máme
hosty a ze mne polévku uvaří. Proto nyní řvu, co mi síly stačí,
dokud ještě mohu.", řekl kohout."Ale", odvětil mu osel: "raději s
námi pojď do Brém, něco lepšího něž smrt najdeš všude, máš dobrý
hlas, můžeš muzicírovat s námi."Kohout taky souhlasil, tak kráčeli
cestou do Brém již čtyři. A den se krátil a nastal večer a zvířata
se rozhodla, že přenocují v lese. Osel a pes se položili pod jeden
vysoký strom, kočka se uvelebila na jednu větev a kohout vyletěl na
vrcholek, aby byl v bezpečí. Dříve však než se uložil k spánku,
rozhlédl se kohout do všech čtyř světových stran a tu spatřil
světýlko. Zavolal na své kamarády, že tam někde musí být dům, a tak
osel rozhodl, že vstanou a půjdou ještě chvíli dál, tady ten nocleh
je stejně nic moc není. Pes si byl pomyslil, že pár kostí s kusem
masa by nebylo také k zahození, a tak se společně vydali za tím
světlem.Brzy uviděli světlo i oni v dálce zářit, stále se
zvětšovalo, až spatřili, že před nimi stojí velký osvětlený
loupežnický dům. Osel, se jako největší podíval oknem dovnitř, a
když se ho byl kohout ptal, cože vidí, tu jim odvětil, že prostřený
stůl s vybranými pochoutkami a pitím, kolem sedí loupežníci a dávají
si do nosu."To by bylo něco pro nás", řekl kohout a zvířata
přemýšlela, jak loupežníky od té hostiny vypudit, až přišla na
takový nápad, že osel si stoupnul na zadní, opřel se o okno, pes mu
vyskočil na záda, kočka vylezla nahoru na psa a kohout vyletěl úplně
nahoru, až kočce na hlavu. Na znamení začali společně muzicírovat,
osel hýkal, pes vyl, kočka mňoukala, kohout kokrhal až okenní tabule
řinčely.Když uslyšeli loupežníci ten děsivý hlomoz vyskočili od
stolu. Pomyslili si, že nějaké strašidlo přichází a ve velkém zmatku
a strachu vyrazili pryč do lesa. Tak si nyní ke stolu sedli brémští
poutníci a jedli a pili, co jim hrdla ráčila.Když byli s jídlem
hotovi, uhasili světlo a uložili se ke spánku,. Osel si lehnul na
smetiště na dvoře, pes za dveře, kočka do krbu na horký popel,
kohout si vyletěl na střechu. A protože byli tou dlouhou štrapácí
unaveni, za chvíli všichni spali.O půlnoci loupežníci, kteří byli
nedaleko, viděli, že v domě nesvíti světlo, tedy kapitán řekl, že
přece se nenechají takovou lapálií odradit a poslal jednoho
loupežníka na výzvědy, aby zjistil, zda v domě ještě někdo přebývá.
V domě bylo ticho.Loupežník šel do kuchyně, chtěl rozdělat oheň, tu
uviděl rudě zářící oči kočky a myslel, že jsou to žhavé uhlíky,
Popadl sirku a chtěl si připálit. Ale kočka nerozuměla tomuto žertu,
skočila mu do obličeje a škrábala ze všech sil. Loupežník se děsivě
polekal, skočil ke dveřím, ale pes, který tu ležel, se mu zakousnul
do nohy. Když se loupežník dostal na dvůr a přes smetiště si cestu
krátit chtěl, tu ho osel nakopl předníma nohama velkou silou.
Kohouta řev probudil a na střeše křičel:"Kykyryky!"
A loupežník utíkal, co mu síly stačili ke kapitánovi a vyprávěl mu,
že v domě bydlí teď strašlivá čarodějnice, které má dlouhé ostré
nehty a celý obličej mu poškrábala, u dveří číhá muž s ostrým nožem
a nohu mu poranil, na dvoře leží černý netvor, který ho dřevěnou
latí přetáhnul, a na střeše sedí soudce a volá:"Přiveďte mi toho
pobudu sem."Když to byl viděl, utíkal pryč.A tak se v domě
loupežníci už nikdy neukázali, a naší čtyři brémští muzikanti tam
zůstali a dál už nikdy neputovali.
Byl jednou jeden muž a ten měl osla, který mu trpělivě léta nosil
pytle do mlýna. Ale nyní síly oslovi ubývaly a k práci se už více
nehodil. Tu začal pán přemýšlet, že osla nechá utratit. Ale osel
zpozoroval, že jeho pán má něco ošklivého na mysli, a tak utekl a
vydal se cestou na Brémy, že se tam stane muzikantem.
Šel chvíli a uviděl loveckého psa, jak na leží cestě a žalostně
vyje.
"Proč tak naříkáš, Chytane?"
"Ach, odpověděl pes: "protože jsem starý, den ode dne slábnu, a na
lovu nejsem k ničemu a pán mě chce zastřelit, tak jsem utekl, ale
kdo mi teď dá najíst?"
"Víš ty co?" řekl osel: "pojď do Brém a taky se staň muzikantem.
Můžeme společně hrát, ja hrají na loutnu a ty můžeš tlouci do
bubnů."
S tím byl pes srozuměn, a tak pokračovali spolu. Nešli dlouho a
uviděli na cestě sedět kočku, která se tvářila jako tři dny špatné
počasí.
"Copak ti přelítlo přes noc, Mourovatá?" zeptal se osel.
"Jak mohu být veselá, když jde o život?", odpověděla kočka: "Jsem
stará, zuby mi trnou, raději sedím u pece a předu, než lovím myši. A
moje paní mě chce utopit. Dobra rada drahá, co si mam asi počít?"
"Tak s námi pojď do Brém! Rozumíš přece noční hudbě, můžeš se taky
stát muzikantem."
Kočce to připadlo jako dobrý nápad a šla s nimi. Když ti tři tak
spolu kráčeli, přišli na jeden statek a tam uviděli sedět kohouta na
bráně a děsně křičet.z plna hrdla.
"Copak tu řveš jako na lesy?"
"Statkářka si kuchařku zavolala, že mi má dnes večer hlavu useknout,
zítra, to bude neděle, máme hosty a ze mne polévku uvaří. Proto nyní
řvu, co mi síly stačí, dokud ještě mohu.", řekl kohout.
"Ale", odvětil mu osel: "raději s námi pojď do Brém, něco lepšího
něž smrt najdeš všude, máš dobrý hlas, můžeš muzicírovat s námi."
Kohout taky souhlasil, tak kráčeli cestou do Brém již čtyři. A den
se krátil a nastal večer a zvířata se rozhodla, že přenocují v lese.
Osel a pes se položili pod jeden vysoký strom, kočka se uvelebila na
jednu větev a kohout vyletěl na vrcholek, aby byl v bezpečí. Dříve
však než se uložil k spánku, rozhlédl se kohout do všech čtyř
světových stran a tu spatřil světýlko. Zavolal na své kamarády, že
tam někde musí být dům, a tak osel rozhodl, že vstanou a půjdou
ještě chvíli dál, tady ten nocleh je stejně nic moc není. Pes si byl
pomyslil, že pár kostí s kusem masa by nebylo také k zahození, a tak
se společně vydali za tím světlem.
Brzy uviděli světlo i oni v dálce zářit, stále se zvětšovalo, až
spatřili, že před nimi stojí velký osvětlený loupežnický dům. Osel,
se jako největší podíval oknem dovnitř, a když se ho byl kohout
ptal, cože vidí, tu jim odvětil, že prostřený stůl s vybranými
pochoutkami a pitím, kolem sedí loupežníci a dávají si do nosu.
"To by bylo něco pro nás", řekl kohout a zvířata přemýšlela, jak
loupežníky od té hostiny vypudit, až přišla na takový nápad, že osel
si stoupnul na zadní, opřel se o okno, pes mu vyskočil na záda,
kočka vylezla nahoru na psa a kohout vyletěl úplně nahoru, až kočce
na hlavu. Na znamení začali společně muzicírovat, osel hýkal, pes
vyl, kočka mňoukala, kohout kokrhal až okenní tabule řinčely.
Když uslyšeli loupežníci ten děsivý hlomoz vyskočili od stolu.
Pomyslili si, že nějaké strašidlo přichází a ve velkém zmatku a
strachu vyrazili pryč do lesa. Tak si nyní ke stolu sedli brémští
poutníci a jedli a pili, co jim hrdla ráčila.
Když byli s jídlem hotovi, uhasili světlo a uložili se ke spánku,.
Osel si lehnul na smetiště na dvoře, pes za dveře, kočka do krbu na
horký popel, kohout si vyletěl na střechu. A protože byli tou
dlouhou štrapácí unaveni, za chvíli všichni spali.
O půlnoci loupežníci, kteří byli nedaleko, viděli, že v domě nesvíti
světlo, tedy kapitán řekl, že přece se nenechají takovou lapálií
odradit a poslal jednoho loupežníka na výzvědy, aby zjistil, zda v
domě ještě někdo přebývá. V domě bylo ticho.Loupežník šel do
kuchyně, chtěl rozdělat oheň, tu uviděl rudě zářící oči kočky a
myslel, že jsou to žhavé uhlíky, Popadl sirku a chtěl si připálit.
Ale kočka nerozuměla tomuto žertu, skočila mu do obličeje a škrábala
ze všech sil. Loupežník se děsivě polekal, skočil ke dveřím, ale
pes, který tu ležel, se mu zakousnul do nohy. Když se loupežník
dostal na dvůr a přes smetiště si cestu krátit chtěl, tu ho osel
nakopl předníma nohama velkou silou. Kohouta řev probudil a na
střeše křičel:
"Kykyryky!"
A loupežník utíkal, co mu síly stačili ke kapitánovi a vyprávěl mu,
že v domě bydlí teď strašlivá čarodějnice, které má dlouhé ostré
nehty a celý obličej mu poškrábala, u dveří číhá muž s ostrým nožem
a nohu mu poranil, na dvoře leží černý netvor, který ho dřevěnou
latí přetáhnul, a na střeše sedí soudce a volá:
"Přiveďte mi toho pobudu sem."
Když to byl viděl, utíkal pryč.
A tak se v domě loupežníci už nikdy neukázali, a naší čtyři brémští
muzikanti tam zůstali a dál už nikdy neputovali.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.